Recenze: Vetřelec: Romulus – návrat ke kořenům

Filmy

Film Vetřelec: Romulus od režiséra Fedeho Alvareze nás zavede zpět do temného vesmíru, kde skupina mladých kosmických kolonistů narazí na nejhrozivější formu života v galaxii. Atmosféra filmu v mnoha ohledech připomíná původní snímek z roku 1979 – nehostinný a retrofuturistický svět, který vás vtáhne svou záměrně ošklivou estetiku 70. let.

Fede Alvarez se snažil zachytit ducha původních filmů – temnou atmosféru Vetřelce a akční napětí. Praktické efekty a realistické miniatury jsou skvělém osvěžením v době přehnaného používání CGI. Vidět plně realizovaného Xenomorfa bylo cool, a vesmírné scény byly překrásné. Kamera a vizuální prezentace též bodovaly a pomáhaly udržet atmosféru filmu.

I když je film po technické stránce působivý a podařilo se mu zachytit mnoho z původního kouzla franšízy, jeho příběh ztrácí na originalitě. Velká část děje působí jako „nostalgický bait“ – jsou zde mnohé odkazy na původní filmy, znovu používané repliky, a i někteří fanoušci si mohou říkat, že se tvůrci příliš spoléhali na „remember berries“, což narušuje ponoření do děje.

Příběh sám o sobě je velmi jednoduchý – explorace opuštěné vesmírné stanice, která končí setkáním s Xenomorfem. Použití teploty a gravitace jako části děje bylo však zajímavé, neboť to nejsou prvky, které bychom v Vetřelci běžně viděli. Bylo zde i několik jump scare momentů, které tentokrát fungovaly docela dobře.

Hlavní role Rain v podání Cailee Spaeny byla zahrána dobře – s tichou silou a intenzitou. Více pozornosti však na sebe přitahuje postava Andyho, kterou hraje David Jonsson, protože jeho vývoj je mnohem zajímavější. Ostatní postavy zůstanou spíše zapomenutelné. Co se týče hereckých výkonů, vedoucí herecká dvojice předvádí slušný výkon, zatímco zbytek herců působí spíše průměrně.

Svět, který Vetřelec: Romulus zobrazuje, je překrásný a zároveň odporný, jak má být – zapomeňte na uhlazený a čistý design Promethea, tady jsme zpět v ošuntělém retro-futuristickém vesmíru, kde je vše odporné, ale přitom tak esteticky přitažlivé.

Na druhou stranu se zdá, že franšíza opravdu nemá kam dál pokračovat, pokud jde o děj. Tajemství Xenomorfa bylo téměř zcela odhaleno a nízká originalita děje přispívá k pocitu, že příběhová část franšízy už dospěla ke konci. Je těžké představit si, co ještě může být s touto postavou uděláno – další samostatné filmy? Tak trochu to působí jako vykrádačka toho nejlepšího z původních snímků.

Vetřelec: Romulus nám tedy nabízí vizuálně působivý zážitek a několik napínavých momentů, ale přináší i rozpačitost nad přemírou odkazu předchozích dílů a nedostatkem invence.


×