Tyto děsivé kamenné bytosti, často zdobené chrliči na katedrálách a historických budovách po celé Evropě, nejsou jen uměleckými prvky, ale mají své místo i v mytologii a pověstech. Věří se, že mají moc chránit budovy před zlem a přinášet štěstí jejich obyvatelům.
Původ a význam
Původ gargoylů sahá až do středověké Francie, kde se staly nedílnou součástí katedrál a kostelů, jako například slavné Notre-Dame v Paříži. Slovo „gargoyle“ pochází z francouzského výrazu „gargouille,“ což znamená „hrdlo“ nebo „krk.“ Tento název odkazuje na funkci gargoylů jako chrličů, kteří odváděli dešťovou vodu z budov, aby chránili zdivo před erozí. Gargoyly měly praktickou roli, ale zároveň sloužily jako symboly ochrany a varování.
Podle legend a mýtů byly gargoyly oživenými bytostmi, které strážily posvátná místa před zlými duchy a démony. Věřilo se, že jejich děsivé tváře a výrazy mají schopnost odhánět zlé síly, a proto se umisťovaly na střechy a fasády církevních staveb. V některých příbězích se dokonce tvrdilo, že gargoyly ožívají v noci, aby chránily své město před temnými silami a hrozbami.
Symbolika a role
Gargoyly měly dvojí význam – sloužily jako fyzická ochrana budov před vodními škodami a jako duchovní ochrana proti zlým entitám. Jejich podoba bývala často strašlivá a groteskní, což mělo symbolizovat hrůzu a sílu, která se postaví zlu. Zároveň představovaly dualitu mezi fyzickým světem a duchovní sférou, což bylo pro středověkou křesťanskou společnost důležité.
Gargoyly byly také symbolem pokání a připomínkou hříchů. Když se lidé dívali na tyto děsivé sochy, měli si uvědomit nebezpečí zla a odhodlat se ke změně svého chování. Věřící byli nabádáni k ochraně před hříchem a k hledání spásy uvnitř svatých zdí chrámů.
Příběh o Gargouille: Legenda z Rouenu
Jedna z nejslavnějších legend o gargoylovi pochází z města Rouen v Normandii. Podle této legendy žila v řece Seina obrovská dračí bestie jménem Gargouille, která terorizovala obyvatele a způsobovala povodně. Bestie měla schopnost chrlit vodu, což vedlo k neustálému ohrožení města. Když už byli obyvatelé zoufalí, nabídl se křesťanský misionář jménem Saint Romanus, že bestii zkrotí.
Saint Romanus požádal o pomoc Boha a s křížem v ruce se vydal k řece, kde bestii konfrontoval. S pomocí víry a modlitby dokázal Gargouille zkrotit a odtáhl ji zpět do města, kde byla zabita a spálena. Legenda praví, že hlava a krk bestie byly odolné proti ohni, a proto byly umístěny na hradby města jako varování před zlem. Tak se zrodil mýtus o chrličích, které od té doby zdobí katedrály a hlídají své území.
Moderní interpretace
Dnes jsou gargoyly nejen historickým symbolem, ale i oblíbeným motivem v moderní kultuře, jako jsou filmy, knihy a videohry. V mnoha fantasy příbězích se gargoyly objevují jako strážci nebo temné bytosti, které chrání skrytá tajemství. Jejich dualita, kde se spojují prvky světla a temnoty, je inspirací pro mnoho tvůrců a nadále fascinuje lidi po celém světě.
Gargoyly tak představují více než jen děsivé sochy na starých budovách – jsou symbolem ochrany, varování a spojení mezi pozemským a duchovním světem. Jejich příběhy přetrvávají i dnes, kdy zůstávají strážci dávných mýtů a historie.
