Pisma myortvogo cheloveka – Sci-Fi – Sovětský svaz, 1986, 88 min Dopisy mrtvého muže je surová, nepřikrášlená realita postapokalyptického světa po nukleární válce. Dílo do jisté míry podobné dobově stejnému Threads – Vlákna 1984
Po jaderném holocaustu skupina intelektuálů touží najít naději v bledém a bezbarvém novém světě jaderné postapokalypsy. Mezi nimi se učitel dějepisu pokouší prostřednictvím dopisů kontaktovat svého pohřešovaného syna.
Planeta se stala na svém povrchu neobyvatelnou. Poslední známky „života“ živoří v úkrytech, zatímco se armáda stále snaží demonstrovat zbytky již neexistujícího světa. Přeživší po tisících umírají na následky ozáření, hladovění – přežívají pouze ti, kteří jsou ochotní udělat naprosto cokoliv. Morálka a etika umřela.
Hlavním hrdinou je vědec Larsen, který obětuje svou šanci na přežití ve prospěch dětí, které lékař z hlavního krytu neuznal za hodné záchrany. Larsen si vedl deník, který po jeho životě přebírá nejstarší ze skupinky dětí. Pokusí se najít bezpečné útočiště. Pryč z krytů. Skrze zničenou krajinu. Dopisy mrtvého muže jsou bezesporu jedním z nejtemnějších filmů, které může Sci-Fi žánr poskytnout.
Atmosféra filmu připomíná veledílo Stalker od ruského režiséra Andreje Tarkovského. Není divu! Lopušanskij (režisér) byl spolupracovníkem Tarkovského a také se podílel jako asistent režie na snímku Stalker.
Režie: Konstantin Lopušanskij
Scénář: Boris Strugackij, Konstantin Lopušanskij
Kamera: Nikolaj Pokopcev
Hudba: Alexandr Žurbin
Hrají: Rolan Bykov, Viktor Michajlov, Vaclav Dvoržeckij, Vadim Lobanov, Světlana Kirejeva
