Legenda, stará jako samotná hrozba jaderné války praví, že by šváb dokázal přežít jadernou válku. Jak tomu ve skutečnosti je a který živočich je nejvíce odolný vůči radiaci?
Odolností živočichů vůči radioaktivnímu záření se zabývala řada vědců. V dnešních podmínkách by již takové testování nebylo považováno za zrovna etické. Naštěstí již nemusíme tyto testy provádět.
Švábi a radiace
Jeden z výzkumu se věnoval nejčastější legendě, kterou je odolnost švábů, která by jim měla zajisti přežití v případě jaderné války. Vědci porovnali octomilky, potemníky a šváby. Tyto živočichy vystavovali postupně zvyšující se hladině absorbované dávky ionizujícího záření (rad).
V první fázi nastavili hodnotu 1000 rad, která je rovna smrtelné dávce pro člověka. V druhé fázi 10 000 rad a nakonec 100 000 rad.
Zhruba 10 % švábů přežilo dávku 10 000 rad, která desetkrát převyšuje smrtelnou dávku pro člověka. Vyšší hodnoty již žádný ze švábů nepřežil. To ovšem nebyla překážka pro potemníky, kteří dokázali přežít desetinásobnou hodnotu 100 0000 rad po dobu celého měsíce. Vítězem je ovšem jiný živočich. Ten svými výsledky mnohonásobně převyšuje.
Želvuška přežije cokoliv
Želvušky dokážou v anabióze přežít radiaci až 570 000 radů.
Malý živočich, který při nepřiznivých podmínkách uvolňuje do svého tělíčka cukr, který se za určitých podmínek promění ve strukturu, která je podobná sklu. Tomuto jevu se říká anabióza. Díky tomu dokáže želvuška přežít extrémní teploty (-273 až 150 stupňů celsia). Zmrzlé dokáži přežít desítky let.
Jeden z druhů želvušky Paramacrobiotus dokonce zvládne přímé UV záření, které jinak běžně ničí bakterie a viry.
