Podívejte se na The Last of Us a nečtěte recenze, tak tímto titulkem začínám recenzi, kterou spíš berte jako antirecenzi. Dočtěte tento odstavec a jděte se podívat na The Last of Us, protože žádná recenze není třeba.
Než jsem se vrhla na první díl, tak jsem si přečetla řadu hodnocení, drtivá většina z nich velebí provedení, věrnost herní předlohy, občas hodí nějaký shittalk na ústřední postavy, ale vcelku se shodují v tom, že The Last of Us je pecka. A ona to pecka opravdu je.
Ani nevím kde přesně začít, od prvních minut se okamžitě dostanete do obrazu, není ani třeba znát hru, není třeba ani znát nic z příběhu. Děj vás vtáhne sám, vypraví se tak hladce, že … bum a najednou je celá epizoda fuč.
Pedro Pascal v roli Joela je naprosto věrný, baví mě, chci na něj koukat, chci ho poslouchat. Bella Ramsey aka Ellie je vlastně taky v pohodě, poněkud nechápu ten hejt na to, že nevypadá jako Ellie. O to snad ani nejde, dokonce jsem se setkala s přirovnáním, že vypadá jako postapokalyptické dítě s Downovým syndromem. A jestli jo, tak je to nejlepší výkon herce s Downovým syndromem, který strčí do kapsy i normály.
Prostředí postapokalyptické USA je pojato trochu jako žít na Skid Row, což může být vlastně docela realisticky pojato.
Jděte se na to podívat. Fakt že jo
mě uplně nesedí Elie, ale uvidíme v dalších dílech
Taky nejsem z Belly Ramsey zrovna nadšená, ale zatím to pro mě není příliš překážkou