Měl se odehrávat někde v Sovětském svazu ve 40. letech 20. století. Sovětské vedení chtělo vytvořit nové vojáky, kteří by se na bojišti příliš neunavili a nepotřebovali spát. To by ušetřilo drahocenný válečný čas a umožnilo vojákům neustále bojovat.
Vybrali proto pět mužů ze sibiřského vězeňského tábora a slíbili jim svobodu, pokud přežijí 30denní spánkový experiment. Muži souhlasili a podstoupili spánkový experiment.
Byla vybudována speciální místnost, v níž se nacházely postele tzv. poddaných, knihovna s několika výtisky, umyvadlo pro každodenní hygienu a 30denní zásoba sušených potravin. Celá místnost byla vybavena audiovizuálním systémem a na stěnách byla okna, která byla vidět pouze ze strany vědců. Místnost byla naplněna Nikolajevovým plynem, plynem neznámého složení, který měl zaručit nespavost.
Prvních pět dní experimentu probíhalo relativně klidně, muži hovořili o svých životech a osudech během války, od šestého dne z nějakého důvodu přestali mluvit, v lepším případě mluvili sami se sebou a začali vykazovat známky dezorientace a halucinací. Začali také nahrávat své podvědomé povídání do mikrofonu a informovat o něm ostatní subjekty. Devátého dne začal jeden muž bezdůvodně křičet a křik trval tři hodiny.
Poté se přidali další dva, ale zajímavé je, že ostatní subjekty na křik vůbec nereagovaly. Ti dva, kteří nekřičeli, vzali knihu z police, pokryli ji výkaly a strčili stránky s výkaly do okna, čímž znemožnili vizuální kontakt s výzkumníky. Odposlechy zůstávají, ale kromě občasného šepotu není nic slyšet. Situace se poté uklidnila a všech pět válečných zajatců bylo naživu, ale jejich spotřeba kyslíku odpovídala intenzivní fyzické námaze.
Čtrnáctý den se vědci rozhodli komoru otevřít a přimět pokusné osoby k nějaké činnosti. Do mikrofonu tedy oznámili, že se chystají otevřít komoru a vyčkat, a varovali, že v případě jakéhokoli podezřelého pohybu budou střílet. Po chvíli jsem dostal jedinou odpověď.“ Už nechci být svobodný.“
Patnáctý den vědci vypnuli Nikolajevovi přívod plynu a zapnuli kyslík. Když vojáci otevřeli místnost, zjistili, že je silně cítit plíseň a hnijící maso; pátý den bylo jídlo netknuté a jeden subjekt již zemřel. Jiné subjekty měly poškozené svaly a některé dokonce viděly dovnitř hrudního koše.
Dotyční na provokaci vojáků nereagovali, vrhli se na ně a jednoho z nich na místě zabili a druhého zranili. Ukázalo se, že jsou odolní vůči lékům a sedativům a fyzicky silní. Osoby ve velmi špatném zdravotním stavu byly převezeny na operační sál a na místě zemřely. Jeden však spal, jeden byl němý a tři místo mluvení začali křičet, že chtějí být zavřeni v místnosti se zásobou nikolajevského plynu. Velitel nařídil, aby byli tři vědci zavřeni spolu s poddanými. Jeden z nich však vytáhl pistoli a zastřelil velitele a pak němého vězně a jeden vědec utekl. Vědec si pak sedl k poslednímu subjektu a vysvětlil mu, proč ho nenazývá člověkem, ale zrůdou. Tento subjekt označil sebe i ostatní zajatce za zlo existující v lidské mysli, které je udržováno spánkem, ale bez spánku bychom všichni byli opravdovými monstry. Po tomto rozhovoru vědec střelil dotyčného do srdce a ten zamumlal svá poslední slova.“ Takže …… Téměř …… Zdarma.“
