Slovo baku dnes označuje dvě věci: tradičního tvora, který požírá sny, a zoologického tapíra (například tapíra malajského). V průběhu let se představa o baku a jeho zobrazování výrazně měnily.
Baku je také běžné japonské jméno.
Tento zvláštní tvor je popisován jako svaté zvíře s tělem medvěda, hlavou slona, očima nosorožce, ocasem býka a nohama tygra. I přes svůj podivný vzhled jsou baku uctíváni jako mocné síly dobra a ochránci lidstva.
Baku hlídají a chrání lidi před zlými sny. Živí se lidskými sny, především těmi špatnými. Zlé duchy a yokai (japonské nadpřirozené bytosti) děsí, a ti se proto oblastem, kde baku přebývají, vyhýbají. Díky tomu baku přináší zdraví a štěstí všude, kam vkročí.
Symboly a vyobrazení baku se v historii Japonska často používaly jako talismany pro štěstí. Ve starých časech se dokonce vyšívalo kanji pro baku na polštáře, aby odhánělo zlé sny, nemoci a zlé duchy. Chrámové sloupy a střechy často zdobí vyřezávané podobizny baku, což z něj činí jedno z mála svatých zvířat, které se takto často ctí.
Původ baku sahá do čínské mytologie, přičemž do Japonska se dostal už během období Muromači (14.–15. století). Výzkumník Hori Tadao popsal schopnost baku požírat sny a spojil ji s dalšími způsoby, jak odhánět noční můry, například pomocí amuletů. O schopnostech baku pojednává i Kaii-Yōkai Denshō Database, která odkazuje na článek z roku 1957, stejně jako spisovatel Mizuki.
Rukopis Sankai Ibutsu z počátku 17. století popisuje baku jako plaché mýtické zvíře s kmenem v Číně. Mělo sloní chobot, nosorožčí oči, býčí ocas a tygří tlapy a chránilo před nemocemi a zlem, ale schopnost požírat noční můry ještě tehdy nepatřila k jeho vlastnostem. Až v roce 1791 se na dřevotisku objevil baku, který ničí sny, s hlavou slona, kly, chobotem, rohy a tygřími drápy. Tyto atributy jsou typické pro tradiční zobrazení baku v dřevotiscích před obdobím Meidži a v chrámových či svatyních řezbách. Lafcadio Hearn pak v éře Meidži (1902) popsal podobného baku, který umí požírat noční můry.
Podle legendy byl baku stvořen z částí zvířat, které zbyly po stvoření světa. Díky tomu má tak neobvyklý vzhled a je oblíbencem bohů.
Dnes se slovo baku používá i pro označení tapíra, což je odkaz na jeho podivnou podobnost s tímto svatým mýtickým tvorem.
